Za oddíl SK Hlincovka jsem hrála neuvěřitelných 13 let. Stejně jako většina holek jsem volejbalu musela podřídit téměř vše - dovolené, brigády, učení, čas na kamarády a rodinu. Hrát volejbal za Hlincovku mě bavilo. Měly jsme skvělý kolektiv a myslím, že ani úroveň naší hry (v 1. lize žen) nebyla špatná. Přechod volejbalového oddílu pod Rudolfov mi přišel vcelku jako logický krok. To, co se ale stalo loňský rok, by mě ani ve snu nenapadlo. Byla jsem jednou z těch, které mluvily s p. Havelkou (SK Hlincovka) i p.Popelkou (Škola volejbalu na tento klub  byla převedena za úplatu 1 .liga žen). Po všech těch letech přiznávám, že takovou kudlu do zad (od p. Havelky) jsem opravdu nečekala. Nevím, co doopravdy stálo za tím, že měl tu potřebu potopit klub, který ze základů pomáhal sám vybudovat. Nicméně za takový klub už bych v životě hrát nechtěla a myslím, že mluvím za všechny spoluhráčky. Za klub, kde se jedná o nás bez nás, a kde bychom se každý rok obávaly, zda nám p. Havelka neprodá soutěž, kterou jsme si vydobyly zpátky. Jsem ráda, že se nakonec vše vyřešilo a nyní můžeme pokračovat v naší hře pod Volejbalem Rudolfov.

Pavla Candrová, hráčka